Rozhovor s kaskadérkou Hanou Dvorskou

1) Máte za sebou práci na mnoha filmech. Kdybyste měla vyzdvihnout jeden, který vám přinesl nejvíc a byl pro vás největší výzvou, dokázala byste nám říct, jaký by to byl?

Protože jsem pracovala určitě ve víc jak sto filmech a v žádném z nich jsem nedělala stejnou věc, tak nevím, který z nich bych vyzdvihla nejvíc. Nejdéle jsem byla na Maltě, kde se točila Trojská válka s Bradem Pittem. Když hořela Troja, padaly na nás veliký hořící kulisy, mezi tím běhali splašení koně, kluci jako Řekové bojovali s Trojskými bojovníky, všude byl prach a kouř a oheň. Po jednotlivých natočených obrazech nás vždy spočítali, jestli jsme všichni a nikdo nikde nezústal. Čeští kaskadéři tam byli hodnoceni jako jedni z nejlepších a Brad Pitt nás pozval v caterringu na pivo.

Ve filmu Brittania jsem měla uhořet na škvarek přivázaná u stromu. Když tě zapálej, tak musíš důvěřovat kámošům od kaskadérů, že tě včas uhasej :-).

Skákala jsem jako kněžna z okna Krumlovského zámku do Vltavy. V té těžké róbě nebylo jednoduché se neutopit a z vody se vyhrabat.

Bylo toho hodně, i malé scény, kde máš jen v rychlosti spadnout z kola, jsou někdy nebezpečné. Nikdy nevíš, jak dopadneš a jestli tělo vydrží pohromadě.

2) Dráze kaskadérky se věnujete jistě dlouho, stal se vám někdy takový úraz, který ve vás vzbudil myšlenku ukončit tuto kariéru?

Kupodivu jsem v pohodě přežila všechny bouračky a pády přes auto, všechny skoky z oken, hoření, topení… Jednou jsem to ale odnesla při výbuchu, kdy se mi naráz při odpálení na “air rampě” přetrhnul přední i zadní křížový vaz a rozdrtily menisky v levém koleni. Byla jsem rok neschopná pořádného pohybu. Chodila jsem jen každý den plavat. Vymyslela si  restauraci “Lokalblok” na Praze 5, kterou jsme s bráchou postavili a já se stala managerkou podniku. Zjistila jsem, že to ale není “můj šálek čaje” a po dvou letech v hospodě se opět pokorně vrátila k filmu a  učení tělocviku :-).

3) A rodina? Jak ta reagovala na vaši nebezpečnou práci?

Když byly děti malé / syn a dcera/, tak jsem je s sebou brala občas na natáčení. Přičichly k filmu, věděly, jak natáčení probíhá, a proto když byla potřeba dublovat dětské herce, byly to moje děti, které zaskakovaly. Měly sportovní výchovu, nebály se, nebyly ukňourané. Dnes už jim je přes 30 let, ale dodnes dělají mimo svých povolání  příležitostné kaskadéry. Manžel byl učitel na FTVS UK, oba dva jsme skákali a dodnes skáčeme z letadla, pořádali různé šílené akce s kamarádama. Rodina to tedy brala jako náš životní styl. Práce kaskadérky byla a je dodnes pro mě zábava, na kterou se prostě musím stále fyzicky připravovat. Pořád mě to baví.

4) Spousta lidí by si přála zůstat stejně fit jako vy. Čím, kromě sportu, si udržujete takový vzhled?

Na prvním místě je ten sport. Jak v tělocvičně, tak venku. 3x týdně chodím ráno před tím, než začnu dělat instruktorku ve fitness, běhat. Průměrně  je to 10 km.

Neberu sebe moc vážně, ráda se směju a všechno co dělám, tak u toho musí být alespoň trochu sranda.

Obklopuji se mladými lidmi. Mám různé partičky, se kterými jezdím v sezoně každou středu odpoledne na cyklo výjezdy, s jinou partou pádluji každý týden na dračí lodi, o víkendech jezdíme na letiště skákat z letadla, nebo běhat nějaké přespoláky, v zimě na běžky, na snowboard… Důležité je nebýt líná a nezastavit se. Hrozně rychle se zarezne a už se to nerozchodí.

Nic si neměřím, nepřepočítávám, neřeším vydané ani přijaté kalorie. Ten, kdo má mozek v hlavě, ví sám, co má dělat. Stravuji se střídmě, jednoduše, celý život stejně. Nejim žádné proteinové tyčinky a doplňky stravy, nepiju energetické  nápoje. Všechno je to nezdravá chemie, ať si kdo chce co chce říká, jeden veliký byznys.  Nekouřím ani nepiju alkohol.

Ráda zpívám, hraju na kytaru a na bicí, skládám písničky a ráda dělám ostatním radost.

Na plastické operace nechodím, věk stejně nezastavíš.

S oblibou říkám, že žiju z vlatního pramene a nenechávám si ho ničím znečišťovat . Jsem si prostě věrná :-).

5) Kdybyste se vrátila zpět a měla si vybrat jakýkoliv jiný sport, který by to byl?

Určitě nějaký sport v přírodě. Asi orientační běh. Musí se u něj přemýšlet, běhá se pokaždé v jiném prostředí, dělají ho prima lidi, dá se dělat celý život. Nebo lezení. Opět v přírodě, posiluje se celé tělo, správný lidi, žádný voňavky.

Ale moje děti jsem dala v mládí na gymnastiku. Naučily se všechny potřebné pohybové dovednosti, získaly fexibilitu, koordinaci, nebály se a teď to v dospělosti využívají ve všech možných aktivitách. Nejsou to trdla, jsou šikovný na všechno :-).

6) Nakousla jste, jak vypadá vaše strava? Skutečně nedržíte nějakou cílenou dietu, dopřejete si třeba i kus koláče?

Jak říkám: co funguje, neměnit! Celý život jím skoro pořád stejně. K snídani rohlík s máslem a medem, k sváče nějaké ovoce, oběd nestíhám a většinou si dám někde kafe s nějakým koláčem nebo sušenkou a pak se pořádně navečeřím. To normálně vařím. Těstoviny, brambory, knedlíky, omáčky, zeleninu,.. normální jídla, žádný speciality, co mě zrovna napadne, moc si s tím hlavu nelámu. Co je v akci :-), to koupím a něco z toho vyrobím.

Ctím pořekadlo: Jez do polosyta, pij do polopita. Prostě se necpu jak neandrtálec. Piju vodu z vodovodu se sirupem.

7) Jaký máte názor na kávu? Dokážete bez ní fungovat bez problému, nebo je každodenní součástí vašeho dne?

Dokážu fungovat bez čehokoli, jsem schopná vyžít s minimem, ale kávu piji každé ráno. Obyčejné nescafé. Když není, tak obyčejný čaj. Mně to je fakt jedno.

8) Co je vaše nejoblíbenější činnost ve volném čase?

V současné době asi ty bicí. Když mám čas, tak si za ně sednu a učím se nové doprovody a breaky, nebo skládám nějakou písničku na kytaru – vždycky pro někoho k nějakému výročí. Mám 10letou vnučku – s tou už je legra, a také jsem ráda s mým partnerem, ráda si s ním povídám. Opravdu.

9) Jste lektorkou skupinových lekcí GRIT CARDIO a CX WORKS u nás ve Factory Pro. Jak se na tyto lekce chystáte?

Jako všichni instruktoři se musím choreografii koupit, naposlouchat hudbu a  pořádně se do puntíku  všechno naučit. Když to mám zmáklé, tak mohu při hodině dávat něco ze sebe, více se soustředit na klienty, opravovat je, motivovat a povzbuzovat.

10) Doporučila byste tyto lekce i někomu, kdo zatím na skupinovém cvičení nikdy nebyl. A proč?

Skupinové cvičení je úplně nejlepší pro získání zdravé závislosti na cvičení. Mnohokrát se vytvoří dobrá parta lidí, vytvoří  se nová kamarádství, klienti se vzájemně motivují, podporují, třeba i předhánějí. Když je dobrý instruktor, ví co a jak na klienty zabírá, a mnohokrát udělá ze cvičení vyloženě zábavnou šou, na kterou se všichni těší. Skupinovek a instruktorů, kteří předcvičují, je teď takový výběr, že si snad každý musí vybrat.

11) Hodí se tyto lekce jen pro hubnutí tuků, nebo i nabírání svalové hmoty?

Tyto lekce jsou pro zdravého člověka lepší, než sedět doma v křesle. Chcete-li hubnout, vybírejte kardio lekce, chcete-li nabrat svaly, vybírejte posilovací lekce. To je snad jasný. Uberte na jídle a přidejte na pohybu! Srovnejte si to v hlavě a myslete pozitivně. Spěte alespoň 7 hodin. Hlavně se nestresujte.

12) Jak lekce probíhají a jak často by na ně člověk měl chodit?

Když má člověk čas, tak klidně každý den. Střídat cardio s posilováním a protahováním. Výběr je veliký! Nebát se zajít vyzkoušet lekci, kde nikdy nebyl. Hodně mužů takhle přišlo na chuť Bodybalancu. A hodina každý den není vůbec pro organismus na škodu. A k tomu co nejvíce chodit. Kde to jde, dojít pěšky.

13)  Je nějaké motto, podle kterého se v životě řídíte, případně věta, kterou si v hlavě opakujete pořád dokola, když je nejhůř?

Dělej jakobynic. Nech to plynout.

Děkujeme za rozhovor!

Switch language